Nakoupit semínka a dívat se, jak se každým dnem mění v zeleninu, je příběh rovnající se malému zázraku. Kromě toho, že domácí výpěstky mají pozitivní vliv na naše zažívací ústrojí, je také prokázáno, že zahradničení je skvělou antistresovou technikou. A dopracovat se k vlastní úrodě není rozhodně nijak složité.
Kdy a jak vysévat
Na každém sáčku se semínky najdete podrobné informace o tom, jak danou odrůdu pěstovat, kdy vysévat semínka a jestli je vhodné ji předpěstovávat nebo rovnou vysévat na finální stanoviště. Dost často jsou možné obě varianty, my se přikláníme k předpěstovávání u druhů, kde je to možné. Budete tak mít jistotu, že do záhonů dáváte jen silné sazenice, u kterých je šance, že vás odmění plody.
Semínku stačí málo
Semínka pro zdárný růst nepotřebují mnoho. Stačí jim kvalitní substrát (ideální je výsevní, ale vystačíte si i s univerzálním), teplo, hodně světla a pravidelná zálivka. Ta je důležitá, žádné semínko nesmí vyschnout, protože by se ukončil proces růstu.
Stačí substrát nasypat do sadbovačů téměř po okraj, lehce upěchovat a do každého políčka dát jedno nebo dvě semínka. To platí pro větší semínka, těch menších můžete nasypat i víc (abyste jich nevyseli až příliš, můžete si je „naředit“ pískem v poměru 1:2 ve prospěch písku). Na závěr poprašte substrátem, každé semínko by mělo být zhruba ve dvojnásobné hloubce, než je jeho velikost, dejte doma na světlý parapet a každý den zalévejte. Nám se osvědčilo kropení rozprašovačem až do doby, než vyrostou malé sazeničky. Zvlhčí se vrchní část substrátu a zároveň nehrozí, že by se prudkým proudem vody z konve semínka vyplavila.
Jéžovo tip: Sazeničkám jednou týdně prospěje i probiotická zálivka. Probiotika pro rostliny fungují podobně jako lidské „hodné“ bakterie obsažené třeba v jogurtu. Zvýší odolnost rostlin vůči chorobám, ty budou silnější a také se vám odmění lepší úrodou.
Pikýrování – piplačka, která se vyplatí
Jakmile mají sazeničky čtyři lístky, je načase je vyjednotit a přesadit. Než půjde každá z nich do záhonu, měla by si tímto procesem projít dvakrát až třikrát. Pikýrování slouží k tomu, aby měla rostlina velký a silný kořenový bal a zároveň jsme my zahradníci uspokojili její rostoucí požadavky na prostor.
Pikýrování krok za krokem
- Připravte si veškeré náčiní: substrát, lehčené květináče, nástroj na pikýrování (může to být třeba plastová lžíce, špachtle od zmrzliny nebo bonsaj sadu).
- Jednotlivé sazeničky opatrně vyndejte ze sadbovače (k tomu pomůže nějaká špachtle, neponičíte tak kořínky).
- Pokud mají příliš dlouhé kořínky, zhruba třetinu jich odštípněte. Rostlinu to povzbudí k růstu a posílí ji to.
- Do květináče nasypte substrát, vložte přesazovanou sazeničku do zeminy až po spodní lístky a upěchujte, aby nikde nezůstaly vzduchové bubliny.
- Nezapomeňte si označit, co ve kterém květináči pěstujete, ať se v sazeničkách vyznáte.
- Opět nechte v teple a na světle dál růst, nezapomeňte na pravidelnou zálivku, kterou můžete opět čas od času okořenit probiotiky.
- Celý postup opakujte po pár týdnech, ve chvíli, kdy sazenice vyrostou tak, že se budou ohýbat nebo budou měřit kolem 10 cm.
Kdy přesadit sazenice ven
Každý rok se to na internetu hemží dotazy, kdy je možné přesadit sazenice ven. Nenechte se uchlácholit pěkným počasím. V našich končinách se odjakživa tradovalo, že ven se mají sazenice dávat až v polovině května, po tzv. zmrzlých mužích (dny, kdy mají svátek Pankrác, Servác a Bonifác). I když jarní sluníčko dokáže pěkně zahřát, pro první polovinu jara jsou typické přízemní mrazíky a nenadálé změny počasí. Kdo nechce zaplakat nad pomrzlými sazenicemi v záhoně, musí si počkat a domácnost plnou bující vegetace pár týdnů vydržet.
O něco snadnější to mají majitelé skleníků. Krátkodobé mrazy vegetaci ve skleníku neohrozí tak snadno, a proto je možné do skleníků přestěhovat otužilejší sazenice už v dubnu. I tak ale doporučujeme při nepříznivé předpovědi počasí záhony se sazenicemi přikrýt bílou netkanou textilií, která krátkodobě před mrazem ochrání.
Více o předpěstování a množení rostlin v dalším článku.
Autorkou článku je vášnivá zahrádkářka z blogu Petra Zahradničí.
