Už jste se setkali se zahradním pařeništěm? Možná jste ho viděli na zahradě u prarodičů, kteří ho využívají k pěstování. Na nějakou dobu byla možná tato jednoduchá konstrukce opomíjena, ale v posledních letech opět častěji nachází své místo na českých zahradách. Využívá se nejen k předpěstování a pěstování zeleniny s dlouhou vegetační dobou, ale i jako vyvýšený záhon nebo pro uskladnění zeleniny na zimu. Má tedy celoroční využití.
K čemu slouží pařeniště?
Pařeniště se používá k ranému pěstování, rychlení a předpěstování zeleniny, která má dlouhou vegetační dobu růstu a v našich klimatických podmínkách by nestihla vytvořit plody. Jde například o papriky, rajčata či okurky.
Jak takové pařeniště vypadá?
Pařeniště je vlastně zmenšený model zahradního skleníku a může být vyrobeno z různých materiálů – víko pařeniště by však mělo být vždy skleněné, fóliové nebo polykarbonátové. To je důležité pro zajištění dostatečného přísunu slunečního svitu, který je nezbytný pro správný vývoj rostlinek. V opačném případě, tedy bez dostatku světla, by se rostliny začaly "vytahovat" a mohly by zahynout. Některá pařeniště mají navíc severní stěnu vyšší než jižní, díky tomuto náklonu jsou sluneční paprsky ideálně nasměrovány k rostlinám.
Příprava pařeniště a časný výsev
Pokud plánujete využít pařeniště k rychlení a časnému pěstování rostlin, je právě únor ideální měsíc. Rychlení a předpěstování probíhá v tzv. "teplém" pařeništi, kdy se ze zapraveného koňského nebo kravského hnoje, díky působení termofilních organismů a přirozenému rozkladu hmoty, uvolňuje potřebné teplo.
Právě teplota je velice důležitá pro vysetá semena, která začínají klíčit až kolem 20 °C. Stejně tak již vyklíčené rostlinky potřebují dostatek tepla a světla pro optimální vývoj. Sadba z pařeniště se také snadněji přesouvá na již připravený záhon nebo do skleníku. Rostliny mají dostatečně vyzrálá pletiva a jsou zvyklé na nižší teploty.
Pařeniště můžete na začátku jara využít i k pěstování ředkviček, raných salátů, mrkve, květáku nebo zelí. Po sklizni máte ještě dostatek času a do pařeniště můžete na zbývající část vegetační doby vysadit okurky, rajčata, dýně a mnoho dalších druhů rostlin, které se vám již nevejdou do skleníku.
Jak založit "teplé" pařeniště?
Jak již bylo zmíněno výše, teplo v pařeništi je zajištěno koňským nebo kravským hnojem. V případě, že chcete použít čerstvý hnůj (neboli mrvu), je lepší založit pařeniště již na podzim. Pokud ale máte hnůj již vyzrálý, můžete začít s přípravou v únoru. Hloubka výkopu by měla být alespoň 50–70 cm, kdy do spodní části pařeniště navrstvíte hnůj tak, aby na něj mohla přijít ještě vrstva kompostované zeminy ve výšce cca 20 cm. Počítejte i se samotnou výškou pařeniště, aby se rostliny nedotýkaly jeho vrchní části (víka).
Myslete na to, že při rozkladu hnoje se zmenšuje jeho objem a vrchní vrstva kompostu si tzv. sedá, je proto potřeba ji po čase doplnit do původní výšky.
Ve slunečné dny kontrolujte teplotu pařeniště, která se i přes chladné venkovní teploty může pohybovat kolem 30 °C, a opatrně větrejte. Nezapomeňte pařeniště pravidelně zalévat, protože stejně jako u skleníku se voda jinak než zálivkou k rostlinám nedostane.
Studené pařeniště a jeho založení
Pařeniště, které je vyhříváno jen slunečním svitem, se nazývá "studené". Teplotu zde zajištuje jen slunce a okolní teplota vzduchu, proto se nehodí k rychlení sadby, ale používá se již pro samotné pěstování rané zeleniny ze semen nebo sazenic salátu. Hloubka výkopu je 20–25 cm a celou plochu vyplňte kvalitním kompostem. I ve studeném pařeništi je potřeba hlídat teplotu a zajistit přiměřené větrání.
Uskladnění zeleniny v pařeništi nebo skleníku
Využití pařeniště nekončí s pěstební sezonou, ale dá se využít i k uskladnění zeleniny přes zimní měsíce.
Jakmile odstraníte zbytky rostlin z pařeniště, je potřeba provést dezinfekci půdy, o jejímž postupu se dočtete v našem článku. K dezinfekci v pařeništi můžete použít sirné knoty, které jsou pro menší prostory vhodnější než sirné svíce. Po dezinfekci je půda zbavena všech hnilobných zárodků a můžeme zde uskladnit např. kořenovou zeleninu (mrkev, celer, petržel) nebo košťálovou zeleninu (zelí, kapusta, brokolice, květák).
Zeleninu očistěte a vyřaďte poškozené kusy, které by mohly brzy podlehnout rozkladu a znehodnotit ostatní zeleninu. Kořenovou zeleninu ze 3/4 zapíchněte do půdy, košťálovou zeleninu sklízejte ideálně i s kořenovým balem a založte ji do půdy a zakryjte netkanou textilií. Jakmile se venkovní teplota přiblíží 0 °C, je potřeba přidat další izolační vrstvu, například listí nebo vrstvu slámy.
Stejný postup je i v případě skleníku, kam se jen přidává větší množství izolační vrstvy. Tuto izolační vrstvu můžete po konzumaci uskladněné zeleniny použít jako spodní vrstvu pro vyvýšené záhony (postup najdete v našem článku) nebo ji použít při kompostování. Díky recyklaci vše využitelné obohatí půdu pro další pěstební sezónu.
